sobota 24. června 2017

Pomíjivost

Jiříkova tvorba performance...?
Co je performance?
Performance, neboli akční umění... Tento způsob vyjádření začali umělci hojně využívat v šedesátých letech minulého století.. Jedná se o krátká představení, kdy umělec vyjadřuje nějakou myšlenku skrze akci. Performance může být malba, tanec, hudba, nebo třeba nějaká podivná, uměle vytvořená situace...











Jiřík má přislíbenou spoluúčast na na výstavě v Náchodě. Ale Jirka aktuálně všechny kresby vystříhá, vyfotí, roztříhá, roztrhá, zmačká a nacpe do PET flašek. Tak to snad máme na výstavu poslat ty flašky?


"Určitě tím naznačuje pomíjivost života a to jak nic není jisté a v určitém stádiu prostě musíš všechno nacpat do lahve."
"Plastové lahve jsou zrovna docela nepomíjivé. Dobrej kontrast."
"A to je vono. Život je pomíjivý :-D ne lahve. Proto ho musíš nacpat do lahve, aby nepomíjel."
(postřehy a dedukce Máji Plné a Naty Portíkové, studentek grafického designu)

  

pondělí 29. května 2017

Můj čas plyne jinak

Vím, že jsem dlouho na blog nic nepřidala. Nejspíš mám pár restů na dopsání, ale nemám chut psát. Vlasně jsem zase, už po několikáté, uvažovala nad tím, přestat blog psát úplně. Celé mé psaní mi přišlo hrozně neosobní a téměř se smrsklo jen na posuzování swapů. Bojím se neznámým lidem otvírat své soukromí a díky tomu, má o mně většina čtenářů zkreslené informace.
Tento článek bude jiný...Přestalo mě bavit žití.
Nespíš bych potřebovala pomoc, otázkou je, zda mi vůbec pomoženo může být. Jsem vyprahlá, ztracená, vykořeněná, denně xkrát brečím, nic mě nebaví a nikam nepatřím. Žiji v kraji, který přímo bytostně nesnáším, ikdyž nejspíš je už jedno, kde žiji..většinou jsem zavřená jen mezi čtyřmi stěnami. Můj zdravotní stav pokročil do stádia, kdy jsem odkázaná na Přemka, kdy a kam mě popoveze, odveze. Schody jsou pro mě hrob a že bych došla od nás na autobusovou zastávku (1,5 km) se stalo utopií.
Upřímně? Mám plné zuby žití  na samotě v přírodě a úplně prahnu po ruchu velkoměsta. Chybí mi lidi!!! Sedím už 21 let doma s autistickým synem, který prakticky nemluví a že by se to někdy změnilo, je čirá fantazie.
Vím, že na spoustu lidí působíme jako děsně akční rodina, která pořád někde jezdí, výletuje... ano  pokud bych byla v normální situaci a pracovně čínná, zaměstnaná, tak bych to nejspíš viděla stejně. Bohužel, realita je jiná. To, čeho mám opravdu nejvíc a mohla bych rozdávat plnými hrstmi je čas.
Osamělost je pro mě k nevydržení a tak celé dny visím na počítači a čekám, kdy někdo napíše a já si budu moci pokecat aspon přes písmenka...bohužel i to se stává stále vzácnější a vzácnější.
Je mi smutno a nebaví mě žítí..Nepatřím do tohoto světa a nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Občas mám v sobě takový přetlak, že bych nejradši vyskočila z okna.
Mám plné zuby jakéhosi modního honu za nesmrtelností.
Mám plné zuby  řečí, že člověk má mít rád sám sebe.
....bude mi 49, cítím se stará a nestydím se za to.
....potřebuji být potřebná, prospěšná, nesobecká, potřebuji kontakt s lidmi, jen to mě naplnuje a dělá štastnou.
Nehodím se do této doby...nechci žít ve světě, kde se stalo modlou myslet hlavně sám na sebe.
MŮJ ČAS PLYNE JINAK a je to nesnesitelné...




čtvrtek 2. března 2017

Rozloučení s Olinem

Jak jsem psala v minulém článku, za podivných okolností zemřel náš kamarád Olin.
Dneska ve 14:00 měl v Královci pohřeb.



Dnes jenom pro mne zvoní z věže,
ač jen tím malým - nejtišším...
Pro mne a za mne. Smutné je, že
- já jediný ho neslyším...
Jiří Hásek Krchovský


Nikdy na něj nezapomenem.



                                                                      (s dcerou Leničkou)
ČEST JEHO PAMÁTCE


***
Pohřbu jsem se bohužel nemohla zúčastnit. A tak jsem Olinovi věnovala tichou vzpomínku a před 14. hodinou zapálila doma svíčku....Ve 14:02 klekla u nás doma elektrika a nešla po celou dobu obřadu. Ve 14:30 zase naskočila...




středa 1. března 2017

Shrnutí února

Celý měsíc únor se vejde do jednoho týdne od 13.2. do 19.2. V tomto týdnu se událo vše podstatné a dá se říct, že tento týden mi změnil život nebo  minimálně bude mít zásadní vliv na mou budoucnost...bohužel ne moc dobrý.
Začnu trochu odlehčeně. Ano, ten týden se slavil svátek sv. Valentýna. Ne, že bych na tom svátku něják "visela", ale na rozdíl od spousty lidí ho mám ráda. Jak říkám lásky není nikdy dost a měla by se připomínat stále. Nekonáme doma nějáké žhavé oslavy, ale trocha sladkého nikdy neuškodí a Přemek zná moc dobře mou slabost pro čokoládu.

Mám obavy, že letos to bylo naposled, kdy jsem nějákého Valentýna slavila, ale o tom až později.

***
V pondělí 13.2. vezl Přemek Mišku a další dvě její spolužačky, Natálku a Klárku, na přijímačky na VŠ do Ústí nad Labem. Všechny se hlásily na fakultu umění a designu, každá na jiný obor.


Přijímačky na výtvarné obory jsou dvoukolové a trvají 3 dny. Holky musely vézt s sebou spoustu svých prací, dokumentaci k nim, nafocené prostorové práce...no, není to žádná brnkačka.
Prvním kolem prošly všechny úspěšně. Jen z Mišky jsem měla nervy napnuté jak špagáty, protože se mi neozývala. Nakonec mi večer řekla, že ji přeřadily z Produktového designu na Přírodní materiály... což jsme dodnes něják nepochopily proč, ale do druhého kola se dostala. Další den byla praktická část zkoušek, kdy Miška obzvlášt perlila...

Zadání zkoušky z kompozice: Spojit horizontálu s vertikálou za pomoci špejlí. A tak Miška dělala žebřík. Při obhajobě na otázku, proč je ten žebřík, tak krátký? Byla její odpověd "Protože se mi nechtěly navazovat další špejle."
Jelikož ji přeřadili z designového oboru do oboru uměleckého, jejich nejčastější otázka byla...a nevadí vám, že nebudete dělat design, ale umění? Mišky odpověd "Až na to, že nevím, jak se pak budu živit, tak mi to je asi jedno."


 Ale dala to, byla přijata a já jsem opět ta hrdá máma. Připravovala se úplně na jiný obor a zvládla i tento. Obdivuji ji, že dokázala ze dne na den přepnout a dělat úplně jiné věci, než na které byla nachystána.
Celkově mise byla úspěšná, holky byly přijaty všechny a věřte, že na uměleckou VŠ opravdu není jednoduché se dostat.

Miška - Přírodní materiály
Natálka - Vizuální design
Klárka - Performance
***
Bohužel další událost není už vůbec tak radostná. Asi ve čtvrtek 16.2. jsme začli postrádat našeho kamaráda Olina, který se od úterý nikomu neozval a nebral telefony. V pátek našla policie jeho zamčené auto v Královci u hraničního přechodu s Polskem...následně pak večer našli Olina mrtvého v nějákém septiku.


Nechci tady rozebírat nějáké teorie (doma o tom mluvíme a přemýšlíme denně). Věc není uzavřená a je stále ve vyšetřování. Popravdě pro mě závěr není až tak důležitý. Důležité je jediné, že Přemek přišel o nejlepšího kamaráda a já o spřízněnou duši.
Olin byl jediný kamarád, co k nám jezdil. Byl to jediný člověk, kterému jsem ještě vykládala karty(za rum a čokoládu :-D )...ano, poslední dobou jsem výklady vždy končila tím, at dává na sebe pozor.
Bude mi hrozně moc chybět...nedokáži si představit, že už nikdy se u nás neotevřou dveře a Olin v nich. NIKDY NA NĚJ NEZAPOMENU.

***
A takový je život. V jednom dnu prožijete tu největší radost a hrdost a v tom samém dnu zažije i strach a nekonečný smutek.
Proč jsou tyto dvě události pro mou budoucnost tak zásadní?
Protože tu budu ještě více osamělá!
Až Miška nastoupí do Ústí na školu, tak nebude v jejích časových ani finančních možnostech aby jezdila domů pravidelně. Jak často ji uvidím? Jednou za měsíc..dva...tři? 
Už nikdy k nám nepřijede Olin, který vždy přivezl trochu toho rozruchu. Který se mnou dokázal sedět, mluvit a popíjet dlouho do noci. Kvůli kterému jsem celou noc byla vzhůru, abych ho nad ránem budila, aby nezaspal a stihl dojet do práce...

JE MI SMUTNO...MOC


úterý 28. února 2017

Vosky Yankee Candle za mix věcí

Občas mám chuť udělat swap s někým pro mě zatím neznámým. Volba padla na Bětku. Její swap Vosky Yankee Candle za mix mě zaujal, obchod s vosky máme v Broumově. Nakupuji tam vonné vosky pro sebe i pro dceru.
Pro Bětku jsem vybrala 5 vosků. Balíček jsem doplnila malými pastelkami, omalovánkami a vonnými tyčinkami, o kterých jsem si přečetla, že je má ráda.



Co jsem Bětce poslala si můžete podrobně přečíst u ní na blogu zde.

Ke mě dorazila poměrně velká puntikatá krabice. Vykoukla z ní spousta dárečků.



Dostala jsem spoustu pohledů, propisky, ulhe, úžasnou SUDOKU tužku, blok s propiskou, lepící papírky. Do koupele pěnu a opojně vonící jahodovou šumivku. Také něco na zub...Miňonky, čokoládu a čaje. Miňonky hned zabavil Jiřík :-)
Se vším se Bětka skvěle trefila, ze swapu jsem měla ohromnou radost. Děkuji.

Hodnocení swapu 10 / 10

Pohlednicové swapy

Zima už nám pomalu končí a já bych ráda dopsala jeden zimní rest...Pohlednicové swapy.

První swap byl ještě vánoční s Bárou.

 od Báry

pro Báru
***
Po novém roce jsem vyhlásila dvě výměny zimních pohledů . Jeden s Kačkou a jeden se Stáňou.

 Rakovník od Kačky

 Moc mě potěšila krásná známka ♥

pro Kačku
***
Swap se Stáňou se protáhl, protože pošta první pohled od ní nedoručila. Stáňa poslala druhý a ten už dorazil v pořádku.

 Praha od Stáni

Pro Stáňu

Všechny swapy byly super a opět doplnily moji sbírku pohledů...děkuji.

pondělí 6. února 2017

Shrnutí ledna

Hned na začátku nového roku u nás napadl sníh. Sníh padal pak prakticky celý leden a drží se stále. Takže topíme, topíme, naštěstí se Jirka ujmul nošení dřeva, když je Přemek v práci. Horší už je to, že dřevo rychle mizí a dochází.
V lednu jsem pokračovala v pózování na figurální kresbě. S učitelkou Henclovou jsme se domluvily na dalších třech sezeních.




Studenti byli skvělí a moc jsem si to užila, za což všem zúčastněním děkuji. Aktuálně už visím na výstavě ve školní jídelně, tak snad nikomu nezkazím chut k jídlu. Sezení modelem na akty mě baví a snad vyjde dlouhodobější spolupráce a na jaře si to zopakuji. Díky těmto akcím jsem i jednou přespala na intru, užila si několik příjemných posezení s děckama a po letech přičichla ke studentskému životu.
V lednu jsem vyhrála vstupenky do Prahy na veletrh FOR DECOR HOME. Bohužel můj zdravotní stav nedovoluje nějáké velké cestování a courání po Praze. Vstupenky jsem chtěla poskytnout Mišce, ale poštou přišly pozdě. Takže nakonec propadly.
Začátkem ledna jsem se přihlásila do skupiny na FB, kde holky vybarvují omalovánky. Spíš jen na čumendu, ale hlavně ta skupina žije ve dne, v noci... prostě pořád. Jasně, je to neosobní, ty holky neznám je tam několik tisíc lidí, takže masakr...ale jupíííí pořád se tam kecá, přidávají obrázky. Prostě ani chviličku si nepřipadám, že tu u toho notasu čumákuji sama. Když jsem totiž odbourala "ezo" lidi a věštění pověsila na hřebík, tak se často celé dny nikdo neozve.
Díky této skupince jsem se zúčastnila tipovačky, kdy se mělo určit jakými pastelkami, která část byla vybarvena, Nejspíš jsem v sobě objevila skrýtý talent. Jako jediná jsem vše určila správně a hned na první pokus.


 1. prisma, 2. polycolor, 3 maped, 4. marco 5. akvarel, 6 modeluz

Jo teorie, to je moje. Jen ta praxe pokulhává. Ale radost jsem měla obrovskou, moc mě to potěšilo...asi nejvíc z celého tohoto měsíce.
Když nám ta příroda tak přeje a je stále tolik sněhu, tak jsem se jeden den odhodlala, nabalila a vyšla s Přemkem za barák kousek do přírody. Pleskla jsem sebou dvakrát do sněhu a udělala andělíčka. Bylo to fajn, jen mě to stálo spoustu sil, hlavně zvedání se ze země bylo utrpením.





Poslední lednový víkend jsme si užili i se Šárkou a Tomášem. Konečně nás tu bylo plno :-)


Leden je pro mě vždy těžký měsíc. Většinou se topím v depresích a ne jinak to bylo i letos. Navíc si stále více uvědomuji bezvýchodnost své situace a spousta věcí, se mi doslova sype pod rukama. Ale sem tam se našly i ty kouzelné okamžiky, co mě nabíjely a o ty jsem se s váma podělila.