neděle 31. prosince 2017

PF 2018

Vykročte tou správnou nohou ♥


♥♥♥

2018... Bude rok Psa, bude mu vládnout Venuše a numeralogicky je to rok 2
Bude to především rok vztahů, lásky, rodiny, věrnosti...staré rodinné křivdy mají šanci na nápravu. Je to rok velkého smíření, odpuštění. V pospolitosti je síla. Mnozí se dočkají návratu své velké lásky. Bude se rodit hodně dětí. Jelikož Venuše vládne umění, tak umělci, spisovatelé, kumštýři budou mít velmi plodné období a dočkají se uznání..i peněz.
Těším se, rok Psa bude lehčí než rok pod diktátorským Kohoutem. Jen na zdraví pozor!
Krásný rok 2018 přeji všem kolemjdoucím.

♥♥♥

... a já oslavím v roce 2018 padesátiny...
Mám jediné přání...oslavit je se všemi třemi dcerami najednou...takový holčičí dýchánek. 
Vím že je to tak trochu utopie, ale naděje umírá poslední. 
Dárky jiné nechci, dárky budu rozdávat já... 


♥♥♥

A na závěr si neodpustím jedno poselství:



sobota 23. prosince 2017

čtvrtek 21. prosince 2017

Vosk BUNDLE UP

Pořád ted doma něco pálím...a nemyslím tím dřevo v kamnech :-)
Dneska padla volba na vosk BUNDLE UP (Nabalte se, Zachumlejte se).
V oficiálním popisu stojí:
"Svěží zimní vůně mrazivých dnů v lese a měkkých čistě vypraných teplých svetrů. Dotek citrusů dodává vůni chladivost čerstvého prašanu. Veselá a milá vůně."
Za studena jsem z vosku cítila hlavně borovici a někde v dáli trochu mýdla.
Po zapálení jsem se už spíš celou dobu cítila jak v prádelně :-D Nevím jak v jiném provedení, ale ve vosku je to fakt síla, "provoní" celý byt. Jen já furt cítla vyvařené těžké prádlo. Pokud pamatujete dobu, kdy se vyvařovaly plíny v hrnci na kamnech, tak přesně takhle jsem si celé dopoledne připadala.
Až když to hodně vyprchalo a zapalovala jsem pod voskem třetí čajovku, tak teprve jsem tam začla cítít ten les.
 *****
Omlouvám se za fotku staženou z netu, ale nepředpokládala jsem, že tento článek budu psát a tak jsem sama nestačila vyfotit. Nic méně, jsem na vonných svíčkách a voskách začla hodně ujíždět a stala se z toho má záliba číslo 1, tak nejspíše podobné článečky se tu objeví častěji. Slibuji, že s fotkami se polepším.

pondělí 18. prosince 2017

Před 18 lety...

Cesty jsou často nevyzpytatelné...ať už ty životní, osudové a nebo ty silniční, reálné.


Tam kdesi na Vyškovsku, na silnici mezi Manerovem a Bohdalicemi, před osmnácti lety 18.12.1999 přešel Michal na druhý břeh.


♥♥♥

neděle 17. prosince 2017

Třetí svíčka adventní

Ta třetí (i čtvrtá) svíce je o úctě sama k sobě. Každá činnost, kterou děláme sami pro sebe a naši radost i radost v okolí, nás vtáhne do sebe. Skrze práci se tak můžeme dotknout své duše. Přijde okamžik, kdy se propadneme sami do sebe a uvidíme se tam v čisté podobě.


Příjemný adventní večer a krásný zbytek adventního času přeji všem.

neděle 10. prosince 2017

Druhá svíčka adventní

Druhá adventní neděle nás vede k zamyšlení se nad vztahy mezi lidmi a představuje okamžik, kdy se soustředíme na lidi, které máme rádi, a proto pro ně začneme vyrábět a shánět dárky.
Tím, že jim vybíráme dárky, jsme nuceni přemýšlet o jejich povaze, o tom, jací jsou, jak je vnímáme, čím bychom jim udělali radost. V tom okamžiku jsme srdcem s nimi.


Příjemný druhý adventní večer vám přeji.

Můj Vánoční Super Box

O tom, že existuje nějáký Super Box jsem se dozvěděla na blogu u Míši. Jelikož jsem skončila se swapy (pravda jeden musím ještě dodělat a asi o dvouch jsem sem zatím nenapsala článek), rozhodla jsem se, že jednou vyzkouším něco jiného a půjdu do toho.
Z nabídky jsem si vybrala Vánoční Box a byla natěšená, co mi přijde.


Přišla krásná krabice (určitě ji využiji), poměrně veliká a pěkně těžká.


V boxu byly hned 3 nápoje...černý a zelený ochucený čaj a jablečný džus.
Chipsy s chili a limetkou...byly opravdu moc, moc pálivé.
Dijonská hořčice a tatarská omáčka Hellmanns Light...různým light výrobkům u nás neholdujem, ale tak do nějáké pomazánky tatarku snad využiji.
Rama s olejem z vlašských oříšků, prý má všestranné využití - za tepla i za studena, tak na tu jsem hodně zvědavá.
Dvě špaldové mouky - hladká a celozrnná...se špaldovou moukou nemám vůbec žádnou zkušenost, ale určitě z nich něco zkusím upéct.
Višňová ovocná náplň s kousky ovoce...prý by se neměla roztékat a vytékat z pečiva, ani při vysokých teplotách...vyzkoušíme. Jsem moc ráda, že mi přišla v celku a nerupl kelímek, protože spousta holek si na to stěžovala, že náplň byla vyteklá v boxu.
Směs na čokoládovou panna cottu a hruškový puding s kvítky levandule...na ten puding se moc těším.
Ovesná kaše s rakytníkem... o tu se u nás zřejmě popereme, tyhle ovesné kaše milujeme.
Navíc jsem v boxu měla velké Chupa Chups lízátko, JOJO bonbony Ovocné potěšení (jahodové) a děsně dobrou tyčinku Corny Flapjack s brusinkami a dýňovými semínky.


Celkově mě Super Box mile překvapil. Využiji určitě všechno, včetně krabice. Mnohé věci, bych si normálně nekoupila, tak si je aspon vyzkouším.
...a někdy příště si určitě objednávku Super Boxu zopakuji.


neděle 3. prosince 2017

První svíčka adventní

Každý týden adventu má svůj příběh a význam.Dnes jsme zapálili první svíčku na adventním věnci.Tato první neděle patří lásce k domovu, národu, zemi.


Všem přeji krásný, klidný a spokojený začátek adventu ♥

neděle 26. listopadu 2017

úterý 21. listopadu 2017

Příběh jedné židle

Abych byla přesná, není to příběh jedné židle, ale hned židlí čtyř. Kdysi jsme je koupili v bazaru, byly hezké a roky nám dobře sloužily. Jen čas se na nich už podepsal. Když potahová látka prořídla, ušila jsem na ně povlaky, ale i tak byl zub času neúprosný. Jednoho dne padlo rozhodnutí...čalounění musí pryč.


Myslela jsem, že přijdu o ruce. Sponek tam bylo nacvakáno stovky a stovky, ale výsledek mě mile překvapil. bylo celkem jasné, že nové čalounění nebude.
Židle Přemek natřel tmavěhnědým akrylem a jako třešničku na dortu jsem si vymyslela šablonu indiána.


A tak máme židle, které přesně zapadají do našeho bytu.




Ještě jsem dodala podsedáky, aby nás nebolely prdele :-) takže výsledná varianta vypadá takto a mám z ní velkou radost.


***
No, popravdě, kdyby bylo jen na mě, tak bych nejraději něco takového:


Ale s mojí narůstající váhou se spíš dopracujeme jednou k těm špalkům místo židlí...
Ostatně víte, jakou mají nosnost běžně prodávané židle?

neděle 12. listopadu 2017

Vánoce za dveřmi

Ať chceme nebo ne,Vánoce už jsou za dveřmi. Reklamy na nás jukají na každém rohu. Nákupní centra začínají praskat ve švech. Tak, že bych se přidala i já?
***
Už vás omrzely vaše staré ozdoby na vánoční stromeček? Chcete originální, ale zároveň tradiční ručně vyráběné ozdoby? Co třeba hvězdičky dle vašeho přání a vkusu? Splním přání na počkání. Neváhej!




Hvězdičky jsou veliké cca 7 - 10 cm.  Barevně se pokusím vyhovět vašemu požadavku.
Dále mohu nabídnout i mini hvězdičky cca 2 cm...barevná směs.
V případě zájmu pište na mail dafi.s@email.cz



Hvězdička
Hvězdička stříbrná
dopadla na zem
a všechno kolem nás
mění se rázem.
Hvězdička stříbrná
jehličím zavoní,
v zavřeném pokoji
zvoneček zazvoní.
Hvězdička stříbrná
na okno zaťuká
jaká má tajemství
pro holku, pro kluka?
Hvězdička stříbrná
nám zase po roce
přináší stromeček,
přináší Vánoce.


sobota 24. června 2017

Pomíjivost

Jiříkova tvorba performance...?
Co je performance?
Performance, neboli akční umění... Tento způsob vyjádření začali umělci hojně využívat v šedesátých letech minulého století.. Jedná se o krátká představení, kdy umělec vyjadřuje nějakou myšlenku skrze akci. Performance může být malba, tanec, hudba, nebo třeba nějaká podivná, uměle vytvořená situace...











Jiřík má přislíbenou spoluúčast na na výstavě v Náchodě. Ale Jirka aktuálně všechny kresby vystříhá, vyfotí, roztříhá, roztrhá, zmačká a nacpe do PET flašek. Tak to snad máme na výstavu poslat ty flašky?


"Určitě tím naznačuje pomíjivost života a to jak nic není jisté a v určitém stádiu prostě musíš všechno nacpat do lahve."
"Plastové lahve jsou zrovna docela nepomíjivé. Dobrej kontrast."
"A to je vono. Život je pomíjivý :-D ne lahve. Proto ho musíš nacpat do lahve, aby nepomíjel."
(postřehy a dedukce Máji Plné a Naty Portíkové, studentek grafického designu)

  

pondělí 29. května 2017

Můj čas plyne jinak

Vím, že jsem dlouho na blog nic nepřidala. Nejspíš mám pár restů na dopsání, ale nemám chut psát. Vlasně jsem zase, už po několikáté, uvažovala nad tím, přestat blog psát úplně. Celé mé psaní mi přišlo hrozně neosobní a téměř se smrsklo jen na posuzování swapů. Bojím se neznámým lidem otvírat své soukromí a díky tomu, má o mně většina čtenářů zkreslené informace.
Tento článek bude jiný...Přestalo mě bavit žití.
Nespíš bych potřebovala pomoc, otázkou je, zda mi vůbec pomoženo může být. Jsem vyprahlá, ztracená, vykořeněná, denně xkrát brečím, nic mě nebaví a nikam nepatřím. Žiji v kraji, který přímo bytostně nesnáším, ikdyž nejspíš je už jedno, kde žiji..většinou jsem zavřená jen mezi čtyřmi stěnami. Můj zdravotní stav pokročil do stádia, kdy jsem odkázaná na Přemka, kdy a kam mě popoveze, odveze. Schody jsou pro mě hrob a že bych došla od nás na autobusovou zastávku (1,5 km) se stalo utopií.
Upřímně? Mám plné zuby žití  na samotě v přírodě a úplně prahnu po ruchu velkoměsta. Chybí mi lidi!!! Sedím už 21 let doma s autistickým synem, který prakticky nemluví a že by se to někdy změnilo, je čirá fantazie.
Vím, že na spoustu lidí působíme jako děsně akční rodina, která pořád někde jezdí, výletuje... ano  pokud bych byla v normální situaci a pracovně čínná, zaměstnaná, tak bych to nejspíš viděla stejně. Bohužel, realita je jiná. To, čeho mám opravdu nejvíc a mohla bych rozdávat plnými hrstmi je čas.
Osamělost je pro mě k nevydržení a tak celé dny visím na počítači a čekám, kdy někdo napíše a já si budu moci pokecat aspon přes písmenka...bohužel i to se stává stále vzácnější a vzácnější.
Je mi smutno a nebaví mě žítí..Nepatřím do tohoto světa a nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Občas mám v sobě takový přetlak, že bych nejradši vyskočila z okna.
Mám plné zuby jakéhosi modního honu za nesmrtelností.
Mám plné zuby  řečí, že člověk má mít rád sám sebe.
....bude mi 49, cítím se stará a nestydím se za to.
....potřebuji být potřebná, prospěšná, nesobecká, potřebuji kontakt s lidmi, jen to mě naplnuje a dělá štastnou.
Nehodím se do této doby...nechci žít ve světě, kde se stalo modlou myslet hlavně sám na sebe.
MŮJ ČAS PLYNE JINAK a je to nesnesitelné...




čtvrtek 2. března 2017

Rozloučení s Olinem

Jak jsem psala v minulém článku, za podivných okolností zemřel náš kamarád Olin.
Dneska ve 14:00 měl v Královci pohřeb.



Dnes jenom pro mne zvoní z věže,
ač jen tím malým - nejtišším...
Pro mne a za mne. Smutné je, že
- já jediný ho neslyším...
Jiří Hásek Krchovský


Nikdy na něj nezapomenem.



                                                                      (s dcerou Leničkou)
ČEST JEHO PAMÁTCE


***
Pohřbu jsem se bohužel nemohla zúčastnit. A tak jsem Olinovi věnovala tichou vzpomínku a před 14. hodinou zapálila doma svíčku....Ve 14:02 klekla u nás doma elektrika a nešla po celou dobu obřadu. Ve 14:30 zase naskočila...




Shrnutí února

Celý měsíc únor se vejde do jednoho týdne od 13.2. do 19.2. V tomto týdnu se událo vše podstatné a dá se říct, že tento týden mi změnil život nebo  minimálně bude mít zásadní vliv na mou budoucnost...bohužel ne moc dobrý.
Začnu trochu odlehčeně. Ano, ten týden se slavil svátek sv. Valentýna. Ne, že bych na tom svátku něják "visela", ale na rozdíl od spousty lidí ho mám ráda. Jak říkám lásky není nikdy dost a měla by se připomínat stále. Nekonáme doma nějáké žhavé oslavy, ale trocha sladkého nikdy neuškodí a Přemek zná moc dobře mou slabost pro čokoládu.

Mám obavy, že letos to bylo naposled, kdy jsem nějákého Valentýna slavila, ale o tom až později.

***
V pondělí 13.2. vezl Přemek Mišku a další dvě její spolužačky, Natálku a Klárku, na přijímačky na VŠ do Ústí nad Labem. Všechny se hlásily na fakultu umění a designu, každá na jiný obor.


Přijímačky na výtvarné obory jsou dvoukolové a trvají 3 dny. Holky musely vézt s sebou spoustu svých prací, dokumentaci k nim, nafocené prostorové práce...no, není to žádná brnkačka.
Prvním kolem prošly všechny úspěšně. Jen z Mišky jsem měla nervy napnuté jak špagáty, protože se mi neozývala. Nakonec mi večer řekla, že ji přeřadily z Produktového designu na Přírodní materiály... což jsme dodnes něják nepochopily proč, ale do druhého kola se dostala. Další den byla praktická část zkoušek, kdy Miška obzvlášt perlila...

Zadání zkoušky z kompozice: Spojit horizontálu s vertikálou za pomoci špejlí. A tak Miška dělala žebřík. Při obhajobě na otázku, proč je ten žebřík, tak krátký? Byla její odpověd "Protože se mi nechtěly navazovat další špejle."
Jelikož ji přeřadili z designového oboru do oboru uměleckého, jejich nejčastější otázka byla...a nevadí vám, že nebudete dělat design, ale umění? Mišky odpověd "Až na to, že nevím, jak se pak budu živit, tak mi to je asi jedno."


 Ale dala to, byla přijata a já jsem opět ta hrdá máma. Připravovala se úplně na jiný obor a zvládla i tento. Obdivuji ji, že dokázala ze dne na den přepnout a dělat úplně jiné věci, než na které byla nachystána.
Celkově mise byla úspěšná, holky byly přijaty všechny a věřte, že na uměleckou VŠ opravdu není jednoduché se dostat.

Miška - Přírodní materiály
Natálka - Vizuální design
Klárka - Performance
***
Bohužel další událost není už vůbec tak radostná. Asi ve čtvrtek 16.2. jsme začli postrádat našeho kamaráda Olina, který se od úterý nikomu neozval a nebral telefony. V pátek našla policie jeho zamčené auto v Královci u hraničního přechodu s Polskem...následně pak večer našli Olina mrtvého v nějákém septiku.


Nechci tady rozebírat nějáké teorie (doma o tom mluvíme a přemýšlíme denně). Věc není uzavřená a je stále ve vyšetřování. Popravdě pro mě závěr není až tak důležitý. Důležité je jediné, že Přemek přišel o nejlepšího kamaráda a já o spřízněnou duši.
Olin byl jediný kamarád, co k nám jezdil. Byl to jediný člověk, kterému jsem ještě vykládala karty(za rum a čokoládu :-D )...ano, poslední dobou jsem výklady vždy končila tím, at dává na sebe pozor.
Bude mi hrozně moc chybět...nedokáži si představit, že už nikdy se u nás neotevřou dveře a Olin v nich. NIKDY NA NĚJ NEZAPOMENU.

***
A takový je život. V jednom dnu prožijete tu největší radost a hrdost a v tom samém dnu zažije i strach a nekonečný smutek.
Proč jsou tyto dvě události pro mou budoucnost tak zásadní?
Protože tu budu ještě více osamělá!
Až Miška nastoupí do Ústí na školu, tak nebude v jejích časových ani finančních možnostech aby jezdila domů pravidelně. Jak často ji uvidím? Jednou za měsíc..dva...tři? 
Už nikdy k nám nepřijede Olin, který vždy přivezl trochu toho rozruchu. Který se mnou dokázal sedět, mluvit a popíjet dlouho do noci. Kvůli kterému jsem celou noc byla vzhůru, abych ho nad ránem budila, aby nezaspal a stihl dojet do práce...

JE MI SMUTNO...MOC